Letní škola v přírodě Čtyřlístek

Hola hola z hor do podhůří holoto!!!

 

Tak dnes naposledy….. Končí vojny, končí hradní a zámecké radovánky a šeď padne v záda nadcházejícím dnům….

Avšak život v pážecích komnatách neutuchá ani dnes, kdy teplotní slunobití kradlo stínu chlad a příboje bazénohrátek přímo lákali ku plavčíkování…. Ranní troubení budíčku na kohoutí polnici neprobudilo ani ty nejčasnější ranní ptáčata, a tak mohla vrchnost dnes poprvé drobně pospat… Ale ta pohádka netrvala dlouho…Už od večera na Boudě vládlo velké napětí. Dnes se očekávalo poslední tažení k Trautenberkovu hradu na záchranu opeřence modropérnatého…. V depeši, kterou večer dovalili horští zvědi stálo, jak celý dnešní šik podrobit přípravě, aby se vše povedlo na první dobrou… Než však bylo možno splnit návod, bylo potřeba připravit tu nejlepší výstroj na cestu poslední… Na tričkách přistáli postupně válečné barvy, poté znak švadrony, avšak nebylo to zadarmo. Pážecí potěr si musel svoji zbroj poznati a prostříti mistru tiskaři na tiskařský stůl. A protože máme spoustu stejně velkých pulců, a v Pepcu měli pážecí zbroj zřejmě v akci, nebylo to jednoduché a po oschnutí na paprscích slunečního kruhu zazněl hlas Krakonošova rohu. A tím bylo započato nového dobrodružství…

Skupina předsunutého průzkumu našla, již včera večer přes dalekonosy z Chocně avizovaný, nápoj neviditelnosti!! A po odříkání správného postupu použití lektvaru se principál uvolil, že se první napije a odnese tak svou znavenou kůži na trh osudu. A protože splnil vše podle zadání, stal se neviditelným…. A po něm i celá tlupa vysvoboditelů modropérkové uličnice (čti. sojky :-)) Zaveleno jest k postupu na Trátův hrad, kde jsme dostali přesně rozdané instrukce. Dva chrabří rytíři, kteří celé horské tažení nenechali nikoho na pochybách, kdo je zde na špici, se ujali záchranné mise. Výprava se přesunula do předsunutých pozic, vybavena šiškoidními úderníky (čti: šiškami :-)) a klackoidními šťoucháky (čti: klacky :-)) na pokrytí úprkného ústupu. Vše se náramně podařilo, skupina se bez bázně a hany vrátila do ležení v naprosto vznešené vítězné náladě i s modropéráčkem nad kebulkami. Oslavné písně nebraly konců ale to již pod rypáčky zavoněl kus dobrého žvanečku, čili bylo jasné, kam se oslavy přesunou…do hlubin a ploch porculánů, naplněných vynikající směsí chutí a vůní z polní kuchyně.

Po vítězném boji na stolním hřišti se skupina vydala k přesunu na startovní nástupiště dravé ohnivoparní saně (čti: parní vláček :-)), která naše pážata slupla do svých útrob, aby je vyplivla v blízkosti svého hnízda ve výšinách kopcovitého terénu v okolí Boudy zvouce se Kolínská a Husova…. Tam ďáblovy obrázky pořízeny byly a do údolí ke sletu zaveleno!!! Ohnivá saň nás vypustila naprosto čerstvé, nepošlapané, voňavé na kraj mozkokrutné pochodnice (čti: naučné stezky :-)). Ta pážata prověřila ve znalostech z tlachavého výcviku (čti: teorie :-)), kdy se ověřilo perfektní připravení na přechod do polní akademie k zvýšení znalostí v dovednostech žití….

A to už se den chýlí ke konci a blíží se ten nejkrásnější moment celé horské výpravy….příchod Krakonoše. A už je tady, už děkuje, chválí, povzbuzuje, odměňuje…. Je neuvěřitelné pozorovat očička malých pážat, jak hltají každičký pohyb rtů, těla ba i vlasů samotného Vládce…

Ještě dlouho se dívaly za Krakonošem do přicházejícího šera večerní mlhy…. Ani přicházející bouřka neodradila naše malé půlčíky k odebrání poštovních lístků, poslední potulení, zubní oplach a závrt do blahodárné peřinky snů a představ….

Zítra se těšíme na naše milované z domoviny a přivezeme spoustu zážitků, cizí výstroje a hlavně nás, Vašich slavných pážat v Eliščině lůně narozených (čti: z Hradce Králové :-)). Děkujeme za možnost být tu a těšit se s vámi z našich cest nahoru a dolů po úbočích hor za zvuku crčících potůčků, zpívajících ptáků a roztodivnými vůněmi provoněných luk.

Vaši všichni hrdinové!!!

Za úsvitu pátého odpoledne na nás nezapomeňte na nástupišti číslo 0 na jednom krásném nádraží!

Čtyřlístek 2017 – den čtvrtý

 

Hej hola chásko rukodělného lidu!

 

Kohoutí křik vyhání myši na pole, jezevce do nor a jeleny do útrob lesních skrýší. Naše pážata však dnes ráno nechává klidnými…. Unaveni včerejším tažením na Kótu 1602 v lůnech svých pelíšků nechce se nechati utéci sen, ve kterém doznívá rozehraná bitva o srdce kněžen a knížat… Avšak i přes všechna nechtění byla pážata chca nechca paprsky ranního žluťáska (čti: slunce :-)) donucena otevříti klapky svých kukadel, a ranní hygienou, debordelizací životního prostoru a zašlapáním všech nepotřebných věcí do kufru, začít chystat svoji schránku na příjem vynikajících pochutin. Snídaně ve formě perníkočokoládové křehké a nadýchané staré dámy (čti. bábovky :-) ) nastartovala rej dopoledních radovánek .

Příprava výzbroje a cvičiště pro výcvik pážecích záloh byla otázkou drobné časové nuance, avšak bez pomoci vrchnosti jsme se neobešli. Dílny zažehli ohně ve výhních, švadlenky roztočili kola svých ručních strojků a dali jsme se do díla. Podle instrukcí z Krakonošovy výzvědné skupiny, která nám, podávájíce denně nové zprávy a úkoly, diriguje žití, byla na programu výroba kapsiček na drahokamy z Krakonošova pokladu. Pážata, nedbaje pokynů chův, smáčela svá hnátstva v čisté vodě mořského příboje bazénového typu, objevšív balonky v příslušenství učitelníků jala se je plniti vodou a vzduchem a vytvářet roztodivná raketová alotria pro pobavení své i svého okolí. Čas plyne jako voda, schránky na drahokamy urobeny a pážecí rodinka vyzvána k hostině kručením břicha principálova jest :-). Neznám páže, které by odmítlo červený zázrak s pokrouceninami (čti: rajskou s vrtulemi :-)) A tak se hodovalo a krmě ubývalo…. V tomto dni odpočinku se přesto našel nový cíl pro šik vojsk, který nezná únavy a strachu z neznámého. Bylo jím pážecí tělotrapiště (čti: dětské hřiště :-)) nacházející se na vyvýšenině v městě Peci, pod Kótou 1602… Povozy ve zdejší krajině nejsou nikterak oslnivě přesné ale i přesto byl zvolen zrychlený přesun na zastávku, kde zjistíc, že povoz píchl na žebřiňáku loukoťák a nepřikvačí, zahájena byla spotřeba zásob houskoví ku prospěchu těla, ducha ale hlavně šíje sira Nepromluvína. A hurá, odjezd!! Povoz kováře Arrivy, přikvačivě se drkotajíc, nasměroval naši výpravu k cíli. Těla znavená pochody, vzala za vděk možnost zapojit i jiné svaly než nožní a unikátní tělotrapičské konstrukce byly využity do poslední minuty. Nechyběl ani mozkový cvik, kdy měl každý po vyslechnutí tajemství zajištěnou odměnu v podobě zmrzlého tvarohu na tyčce :-). A někteří ochutnávali nejenom ústy, ale i nosem, tvářemi a možná vám nechali i vzorek na tričku :-) tak moc na Vás myslí :-)

Odchod, odjezd, nakloněná rovina výšlapu, plíce principálovy v závěsu, toť již denní rutina života smečky…. Hlavně však těšení se na večeři….!!! To byl motor, pohánějící vojska ku horské domovině. Krupicová kaše pážata z 95,6% naprosto uchvátila, avšak chrabrý Jan a spanilá Barborka se nenechali uchlácholit a rajčatovým zázrakem od oběda se parádně nafutrovali.

Čas odpočinku ve vlnách bazénového příboje vyplněn byl různými skopičinami. Pak ovšem přišel zvěd z úžasnou zprávou. V tratolišti zeleného marastu, šiškoví a mechoví za Boudou v lesejku směrem k Trautenberkovu obydlí, zaslechnuvše byla sojka a drahé kamení lemovalo cestu k ní. Chrabří rytíři se okamžitě nechali obléci do zbroje, nasadíc kapsičky na drahé kamení, vyrazili s vrchností dostát svému přívětku chrabří! Cesta byla opravdu lemována drahými kameny, poklad byl opravdu nalezen a jistý krok zmizel jen z bot pár spanilých slečinek…. Sojka byla nalezena, avšak spící Trautenberk probuzen…. Byl zahájen masivní ústup s vidinou brzkého návratu a jasného cíle. Dobýt Trautenberkův hrad, osvobodit sojku a přivítat vzácnou návštěvu…. Avšak nepředbíhejme událostem, když zítřek je teprve před námi…

Drahokamy rozděleny, Spinkáčci ponožkoví, vybavení očkama a jazykem, přituleni a tak bylo opět navýsost jasné, jak to zase dnes dopadne.

Stejně, jako včera, jako předevčírem, jako vloni, jako jindy….. I když ne tak docela. Spojení s Chocní úspěšně navázáno a přes vesmírné dalekonosy pozdravení od Zlaťouše přijato bylo. Nalezené instrukce od Krakonošových zvědů rozkódovány a přečteny v plén, pošťáčtí holubi svojí prací opět nezklamali, slzičky stesku potočního utřeny, pohádky, potulení a jako vždy odebrání se do krajin snů a přání, splněných i nevyřčených….

 

Přejeme i do krajin buclatých a srdíčkových krásné sny a zítra načtenou!!

 

Čtyřlístek 2017 – den třetí

 

Velevážená holoto pod horou se skrývajíc!

 

Na vědomost se dává, že druhého dne za úsvitu bylas probuzena smetánka náhorního trůnstva již o půl sedmé ranního kuropění. Poněvadž jest to hodina brzká, bylo jasno, že se chystá veliké tažení. Drobná hubí hygiena, oplach očních bulviček a příprava výstroje nám ukončila postelové poflakování a zahnala k ranní kávě, kakaobobovému mléku (čti: kakau :-)) či indickému Thé. Vynikající domácká borůvková srst na čerstvých houstičkách, vybraná šunčička či sýr ementálového typu byly tou pravou energií na pochod na Kótu 1602 (čti: Sněžku :-)).

Po sešikování pážecích šiků jsme vyrazili vstříct opět nakloněným rovinám jak do kopců tak i naopak. Sejitím ku nebezpečnému potůčku, zvouce ho místní horalé Úpa, jsme doplnili na první zastávce energii vynikajícím kravím produktem z Chocně (čti: Choceňským jogurtem :-)). Výbušné to poklady místní mlékárny…. A tu již povoz přijíždí a tlupu odváží směrem ku městu Peci.

Přes naučnou stezku, táhnoucí se kolem stoupavší cesty k dolní stanici drátovky (čti: lanovky :-)), byla pážecí družina připravena, nechati se na pekelném obláčkovém stroji vyvézti své schránky na Mezikótu 1339 (čti: Růžovou horu :-)). A pak to začalo… Zaliti zlatavými paprsky horského slunce, prahnuvší po různých tekutinách ve stínech klečí, jsme doplnili v pohůří Kóty 1602 energii vynikající mletinou (čti: sekanou :-)) z produktů boudařské mámy Irenky. Stále vedeni dvojicí chrabrých rytířů Jakubem a Jiřím, šlapajíce v nesnesitelných krásách kýčovitých výhledů do přenádherné krajiny praotce Čecha po 370 nebeských schodech, jsme konečně dorazili, v závěsu za průzkumným oddílem, na vrchol kóty 1602. Obdiv a krása brzy vystřídala mělké pocity bolesti, zvláště u principála cirkusu, který se k tažení přimotal jak slepý k houslím… Povzbuzován zdatnou družinou z Čtyřlístkova se ujal vedení a po signálu „Ústup!!“ byla skupina opět vložena do obláčkových bublin a svezena na Mezikótu 1339… Z tohoto místa jest cesta již pouze z kopce….

Z kopce jest ovšem hoden jít pouze silný, a protože jich máme přesně dva tucty a kousek, byla vidina zakončení tohoto tažení velmi slibná, ba dokonce jistá. Růžohorské dostaveníčko (čti: zastávka na Růžohorské boudě :-)) přineslo toužebné doplnění tekutin a papáníčka. Místní farmáři nás zdravili, včetně jejich zdrojů mléčného zlata. Kravičky cinkali jako v Rakousích na svazích Alp a pážata se po odpočinku šinula blíže a blíže k cíli. Výhledem skrz stromy, spatřena byla průzkumným oddílem Bouda i s mořem v bazénu, povzbudivší pohled k cíli hnal pážata k vytoužené horské domovině. Po krátkém, cca hodinu a půl trvajícím ostrém pochodu, jsme došli k rozcestí a určili směr přímo po lukách k návrší Boudy Tonička. Ale ouha… žlutá značka sice byla správný směr, avšak Klub českých turistů evidentně zaspal úvod sezony :-). Naše návratová trajektorie nás svedla strastiplnou pěšinkou plnou nepřátel kopřiváků a jiných zelených travních marastů, ale v tom přišla chvíle našeho principála… vrhnuvše se s posledních sil do spárů matky přírody, ulomil klacek a před pážecí skupinou, prosekávajíce marast s povzbuzujícím křikem „ Hrrr, na ně!!!“, vytvořil přistávací koridor…

To bylo radosti na Starém bělidle…..

Vodním radovánkám nebylo konce a s vynikající večeří, kartófelovou pečínkou (čti: zapečenými bramborami :-)), jsme začali plnit podvečerní část tohoto náročného dne. Díly na Vozembouch byly nashromážděny a ukotveny, Spinkáčci ponožkoví zavázáni a tak bylo navýsost jasno, jak to dnes dopadne.

Stejně jako včera, jako vloni, jako jindy….. pošťáčtí holubi přilítají vždy večer, vrchnost rozdá psaníčka, utře slzičky, pohladí, povypráví pohádky, potulí se a jako vždy se s pážaty odebéře do krajin princezen, majnkrafťáků, spinrů, a jiných drahocenných přání…

 

Přejeme i do krajin baňatých a vysokých krásné sny a zítra načtenou!!

 

Čtyřlístek 2017 – den druhý

 

 

 

 

 

Drazí pozůstavší :-),

 

slyšte náš report z krajin lesů a luk, kde člověka nepotkavše, Trautenberka a sojku hledavše.

Po odjezdu s mávaním jsme za sebou beton a asfalt zanechali a po filmové vsuvce v autobuse zdárně jsme dorazili do Velké Úpy na autobusové nádražíčko. Přeložena bagáž do vozíku, voda do lahví dobita a „Vpřed!!“ zaveleno jest k tažení na 1,5km dlouhou cestu k Boudě Tonička.

Cesta byla suchá, místy mokrá :-), společnost nám dělá spalující slunce, poletující motýli, sem tam prolétnuvší čmelák či včelka, barevné poletující hadříky nad Monte Negro (čti: paraglidisté nad černou horou :-)) a stálá přítomnost nakloněné roviny stále nekončícího stoupání. Ale i přes tyto překážky přenesl se Čtyřlístek a při spatření modrého moře v bazénu u chaty jásal a do žil se mu vlila síla dojít až k chatě :-).

Chata: doupě hojnosti a bezpečí, naplněná láskou a domovem, nás přivítala čistými a prostornými pokoji, kde hlavu budeme skládati celý týden. Rozdělení do komnat proběhlo dle představ většiny pážat, bodovací systém byl přesně nastaven, teď už jen udržet laťku, nastavenou královnou maminkou při balení v teple domovského zámku :-).

Po zaznění signálu „K útoku!!“ jsme, vyzbrojeni příbory, zasedli k hranatému stolu, vyjednávati příměří v útrobách a hlubinách jídelních talířů. Neskutečné ptačí hodování doplněné bramborovou oblohou zalité horskou květákovou polévkou byla ta nejlepší baterie pro nadcházející výpravu na nalezení komodit pro výrobu Vozembouchu. Avšak nebylo nám přáno. Díly na výrobu nebyly nalezeny. Musíme se zítra polepšit.

Výprava, která při svém putování od Boudy ušla přes několik království cca 7 km s převýšením 350m, vedena zkušenými válečníky, chrabrými rytířátky Jakubem a Jiřím, se protáhla až do podvečerního času. Zakončena jest na svazích Velké Úpy, v mořských vlnách bazénobití, zasedla družina k večernímu stolci na zrnobraní (čti. Rizoto :-))

Pážata po naplnění břichů odvedena jest byla na svá lože, po večerní hygieně, porci zeleninky a příbězích z Krakonošova, byla poštovními holuby obšťastněna o krásné psaní z domoviny a zalehnuvše k odpočinku se odebrala do svatojánských nocí, kde víly a draci svádí boje o svou hrdost, čest a slávu.

 

Přejeme i do krajin hranatých a nehybných krásné sny a zítra načtenou!!

 

Čtyřlístek 2017 – den první

19. 6. 2017 Cykloatlas online
Cykloserver
http://www.cykloserver.cz/cykloatlas/#pos=50.69563P15.77948P14 1/1
500 m
1000 ft Mapová data: © freytag & berndt, SHOCart, Přispěvatelé OpenStreetMap