Škola v přírodě Janské Lázně

Pátek 9. 6. 2017

Dnešní den začal opravdu brzo, asi děti nemohly dospat. Alespoň jsme byli rychle sbalení a 22 (povětšinou nezavřitelných) kufrů bylo připraveno akorát do času snídaně. Celý týden jsme děti napínaly, co bude páteční překvapení, a jakmile uviděly lanový park, rozzářila se jim očka a veškerá únava z túr byla ta tam. Paní instruktorka si děti rozdělila do tří skupin, první skupině nasadila postroje a jistící karabiny a ostatní si mezitím mohly hrát na provazovém hřišti. Ačkoliv se první skupina skládala ze samých odvážlivců či již zkušených lezců, nikdo se nenechal zastrašit a VŠECHNY děti překonaly případný strach a celou lanovou dráhu ve výšce 4 metrů zvládly prolézt.

Aby těch pátečních radostí nebylo málo, a protože se konečně udělalo dostatečně velké teplo, zakončily jsme náš pobyt v Lučním domě návštěvou bazénu. To bylo radosti! Pak už jsme zbaštily vývar a kuře na paprice a naložily (snad všechny) kufry do autobusu. Teď už tu koukáme na Tajný život mazlíčků, někomu se klíží oči a všichni se na Vás moc těšíme. Za chvilinku na shledanou!

 

Čtvrtek 8. 6. 2017

Dnes ráno po snídani se děti seznámily s plánem dne. Nežli začalo volné dopoledne, které spočívalo ve využití přilehlých venkovních herních prostor u hotelu, vyslechly si děti příběh o skřítkovi Oměji Šalamounkovi. Ten je namotivoval na vybarvení dřevěné sovičky nebo na dodělání pracovních sešitů. Dále děti měly možnost využít trampolínu, houpačky, skluzavku, míče, švihadla a další. Vzhledem k tomu, že zájem o sovičky byl obrovský, děti se vystřídaly ve všech činnostech. Dopoledne bylo zakončeno nejoblíbenějším jídlem Krakonoše - výtečnými borůvkovými knedlíky.

Po vydatném obědě jsme se vypravily na poslední túru našeho dobrodružného putování s Krakonošem a skřítky na skalní útvary Harfu a Malé modré kameny. Cestou jsme potkaly venkovní herní naučné hřiště a šestimetrovou časovou osu ukazující komiksovou formou historii Janských Lázní. Na konci cesty k Malým modrým kamenům nám zastávku (nejen na svačinu) udělaly dvě klády s vyřezanými cestičkami, které slouží k vodním hrátkám (stavidla, mlýny, špunty,…). Na závěr našeho putování jsme si udělaly kvíz, abychom zjistily, co všechno se děti během týdne naučily.

Cestou zpátky jsme se rozloučily každý zvlášť s Krakonošem, svěřily jsme mu svá největší tajemství a přání a poděkovaly jsme mu za krásnou krajinu a spoustu činností, které nám připravil.

Po večeři (špagety ) Krakonoš nadělil dětem dárečky, diplomy a mohly jsme začít balit (spíše zjišťovat, či je co a jak to do kufrů narvat). Trvalo nám to věru dlouho, že sojka s posledními dopisy přiletěla k někomu tak pozdě, že usnul a ani neví, že ho dopis čeká pod polštářem.

Celkový počet našlapaných kilometrů za 4 dny: cca 45

 

Středa 7. 6. 2016

Na další celodenní výlet jsme se posilnily snídaní v podobě rohlíku a taveného sýra. Cesta opět začínala na nám již známé kolonádě u Krakonoše a pokračovala podobně jako včera po červené až do Dolního Maršova, kde nás čekala výstava Do Krakonošova. Tam jsme si prohlédly nejen Krakonoše, ale i jeho pomocníky skřítky, kteří nás provázejí naším putováním celý týden. K vidění dále byl svět vodnický, pekelný, sněžný, ale i permonický. Paní průvodkyně nás dále seznámila s životem v Krkonoších a s typickými jídly (kyselo a cmunda).

Ačkoliv cílem dne byla tato výstava, den se dá označit hledacím a poznávacím. Díky tomu, že děti část cesty znaly, staly se symbolem číslo jedna klacky vyžrané lýkožroutem (=mapy pokladů) a hlemýždi různých délek a barev. Nad naše očekávání děti zaujala i expozice nerostů daného kraje a zapamatovaly si jejich názvy (křemen, vápenec, žula, rula, kvarcit, fylit ,…), prozkoumaly strukturu, řešily barvu, velikost a jak moc jsou porostlé mechem. Dále děti měly za úkol vytvořit skřítkům a vílám parfém z přírodnin. Na konci cesty do hotelu jsme konečně  zahlédly lanový park, o kterém děti ani nevědí, že je v pátek čeká.

Den to byl náročný, leč poučný. Opět jsme byly odměněni výbornou večeří (kuřecí plátek s bramborem) a dobrotou (banán v čokoládě se šlehačkou). Prožitky s dnešního dne jsme probraly dohromady ústně a vše zakreslíme až zítra při odpočinkovějším dni.

Dobrou noc!

Počet ušlapaných kilometrů: 12

 

Úterý 6. 6. 2017

Ačkoliv jsme myslely, že dnešní noc kvůli rozložení pokojů ve dvou patrech bude náročná, děti spaly až do sedmi hodin a některé by byly spaly ještě déle. K snídani nás čekalo kakao, čaj, džus a chleba se šunkou či sýrem. Kdo všechno snědl, mohl si dát ještě koláček.

Po snídani jsme hned vyrazily po červené a zelené turistické značce do Farmaparku Muchomůrka Dětem cestu zpříjemnila přírodní výstava Krakonošova dřevěného nábytku (židle, stůl, lavice, postel,…), který byl pro některý opravdu obrovský.

Ve Farmaparku jsme se nejdříve pořádně najedly v Krakonošově domečku, který nás zároveň chránil před nenažraným kozlem Albertem. Což nám hnedka Albert dokázal tím, když se doslova vrhnul na igelitový pytlík určený k výhozu, plný banánových slupek, papírových ubrousků a obalů od tatranek. Děti se jen chechtaly  a my jsme rychle sbíraly odpadky z rozkousnutého pytlíku. Ty jsme hned raději daly do koše a šly si pohladit kozy, ovce, jejich mladé, prase Mášu, kouknout na jednodenní kuřátka  a zpět zaměřit svou pozornost na Alberta, který z onoho koše lovil opět banánové slupky! Pak už jsme nechaly děti, aby si zahrály florbal, indiánský tenis, pohoupaly se na všemožných houpačkách, svezly se z kopce na flošně, zaskákaly si na trampolíně, proběhly se se zvířaty po maketě Krkonoš vytvořených z kopců hlíny a nakonec jsme přesvědčily Alberta, že bunda Nelinky nebude to nejlepší na zub.

Pak se ale dle předpovědí na nás začala stahovat mračna, tak jsme raději vyrazily zpět do hotelu. Zkoukly jsme ostatní Krakonošův nábytek a zazvonily na zvon, že se nám v Krakonošově moc líbilo. Krakonoš se nám odměnil tím, že tu velkou konev s deštěm si nechal až na dobu, kdy jsme dorazily do hotelu. Od té doby nepřestalo pršet. Tak jsme aspoň dokreslily zážitky do společné mapy a do pracovních sešitů, zazpívaly si oblíbené písničky, zbaštily výborné šunkafleky a ještě lepší zmrzlinový pohár.

Všechny děti ( i ty, co se bály deště) již spokojeně spí a těší se na Vás. Dobrou noc, ať Vás blechy štípou celou noc.

Počet ušlapaných kilometrů: 10 + to, co naběhaly ve Farmaparku

 

Pondělí 5. 6. 2017

Tak nám to tedy pěkně začalo! Poté, co jsme se snažily napakovat slatinské věci do slatinského autobusu (nikoliv do toho třebechovického) a poté, co jsme všem daly velké pusy na rozloučenou, jsme vyjely směr Janské Lázně. Cesta byla dlouhá, ale Velká oříšková loupež nám to hnedka zkrátila tak, že se nikomu nestačilo udělat ani špatně. Asi tak po dvaceti minutách a četných historkách pana řidiče, se ozve telefon, že jeden slatinský kufr je v třebechovickém autobusu! Shodou náhod třebechovický jel tím samým směrem, co my, takže předávání v Černožicích na benzince se povedlo.

Po rychlém zabydlení se, jsme vyrazily na lázeňskou kolonádu, kde na nás čekal první cíl naší dobrodružné výpravy, a to nebyl nikdo jiný, než sám velký kamenný Krakonoš. O co byla lehčí cesta směrem dolů, o to těžší byla ta na oběd směrem nahoru. (A to jsme nevěděly, že nás podobné cesty čekají ještě několikrát.). Kuřecí vývar a kuřízek s bramborovou kaší za to ale stály. Po vydatném obědě jsme si odpočinuly na trávníku před hotelem (a tiše  záviděly dětem, co se mohly koupat  v bazéně) a prošly jsme si společně mapu, abychom věděly, po které turistické značce se máme vydat směrem na Zlatou vyhlídku.

Zlatá vyhlídka je vysoká 22 metrů  a má 70 schodů. Vystoupat po železné konstrukci bylo pro některé děti velké překonání strachu z výšek. Ještě že nahoře čekal Krakonošův poklad v podobě kyselých rybiček. Cesta zpět do hotelu nám příjemně utíkala (asi zřejmě proto, že byla stále z kopce) a přirozené zastávky na odpočinek nám poskytly dva prameny Pánský a Starostův.

Do hotelu jsme dorazily přesně na čas večeře. Rizoto dětem moc chutnalo, i když rýže byla i tam, kde by být zjevně neměla. Po večeři jsme dětem přečetly jednu z pohádek knížky Krakonoš, skřítci a zahrádka blízko nebe od Marie Kubátové a namotivovaly je na vyplňování pracovního sešitu Krakonoše a jeho skřítků pomocníků.

Pak už nás jen čekala osobní hygiena, přečtení dopisů  a šupky dupky usnout. Některé děti ale mají i po 11 dnešních kilometrech sílu si šeptat pohádky na dobrou noc.