Letní škola v přírodě 2017 Čtyřlístek – 2. den

Velevážená holoto pod horou se skrývajíc!

Na vědomost se dává, že druhého dne za úsvitu bylas probuzena smetánka náhorního trůnstva již o půl sedmé ranního kuropění. Poněvadž jest to hodina brzká, bylo jasno, že se chystá veliké tažení. Drobná hubí hygiena, oplach očních bulviček a příprava výstroje nám ukončila postelové poflakování a zahnala k ranní kávě, kakaobobovému mléku (čti: kakau :-)) či indickému Thé. Vynikající domácká borůvková srst na čerstvých houstičkách, vybraná šunčička či sýr ementálového typu byly tou pravou energií na pochod na Kótu 1602 (čti: Sněžku :-)).

Po sešikování pážecích šiků jsme vyrazili vstříct opět nakloněným rovinám jak do kopců tak i naopak. Sejitím ku nebezpečnému potůčku, zvouce ho místní horalé Úpa, jsme doplnili na první zastávce energii vynikajícím kravím produktem z Chocně (čti: Choceňským jogurtem :-)). Výbušné to poklady místní mlékárny…. A tu již povoz přijíždí a tlupu odváží směrem ku městu Peci.

Přes naučnou stezku, táhnoucí se kolem stoupavší cesty k dolní stanici drátovky (čti: lanovky :-)), byla pážecí družina připravena, nechati se na pekelném obláčkovém stroji vyvézti své schránky na Mezikótu 1339 (čti: Růžovou horu :-)). A pak to začalo… Zaliti zlatavými paprsky horského slunce, prahnuvší po různých tekutinách ve stínech klečí, jsme doplnili v pohůří Kóty 1602 energii vynikající mletinou (čti: sekanou :-)) z produktů boudařské mámy Irenky. Stále vedeni dvojicí chrabrých rytířů Jakubem a Jiřím, šlapajíce v nesnesitelných krásách kýčovitých výhledů do přenádherné krajiny praotce Čecha po 370 nebeských schodech, jsme konečně dorazili, v závěsu za průzkumným oddílem, na vrchol kóty 1602.

Obdiv a krása brzy vystřídala mělké pocity bolesti, zvláště u principála cirkusu, který se k tažení přimotal jak slepý k houslím… Povzbuzován zdatnou družinou z Čtyřlístkova se ujal vedení a po signálu „Ústup!!“ byla skupina opět vložena do obláčkových bublin a svezena na Mezikótu 1339… Z tohoto místa jest cesta již pouze z kopce….

Z kopce jest ovšem hoden jít pouze silný, a protože jich máme přesně dva tucty a kousek, byla vidina zakončení tohoto tažení velmi slibná, ba dokonce jistá. Růžohorské dostaveníčko (čti: zastávka na Růžohorské boudě :-)) přineslo toužebné doplnění tekutin a papáníčka. Místní farmáři nás zdravili, včetně jejich zdrojů mléčného zlata. Kravičky cinkali jako v Rakousích na svazích Alp a pážata se po odpočinku šinula blíže a blíže k cíli. Výhledem skrz stromy, spatřena byla průzkumným oddílem Bouda i s mořem v bazénu, povzbudivší pohled k cíli hnal pážata k vytoužené horské domovině.

Po krátkém, cca hodinu a půl trvajícím ostrém pochodu, jsme došli k rozcestí a určili směr přímo po lukách k návrší Boudy Tonička. Ale ouha… žlutá značka sice byla správný směr, avšak Klub českých turistů evidentně zaspal úvod sezony :-). Naše návratová trajektorie nás svedla strastiplnou pěšinkou plnou nepřátel kopřiváků a jiných zelených travních marastů, ale v tom přišla chvíle našeho principála… vrhnuvše se s posledních sil do spárů matky přírody, ulomil klacek a před pážecí skupinou, prosekávajíce marast s povzbuzujícím křikem „ Hrrr, na ně!!!“, vytvořil přistávací koridor…

To bylo radosti na Starém bělidle…..

Vodním radovánkám nebylo konce a s vynikající večeří, kartófelovou pečínkou (čti: zapečenými bramborami :-)), jsme začali plnit podvečerní část tohoto náročného dne. Díly na Vozembouch byly nashromážděny a ukotveny, Spinkáčci ponožkoví zavázáni a tak bylo navýsost jasno, jak to dnes dopadne.

Stejně jako včera, jako vloni, jako jindy….. pošťáčtí holubi přilítají vždy večer, vrchnost rozdá psaníčka, utře slzičky, pohladí, povypráví pohádky, potulí se a jako vždy se s pážaty odebéře do krajin princezen, majnkrafťáků, spinrů, a jiných drahocenných přání…

Přejeme i do krajin baňatých a vysokých krásné sny a zítra načtenou!!

Čtyřlístek 2017 – den druhý