Hej hola chásko rukodělného lidu!
Kohoutí křik vyhání myši na pole, jezevce do nor a jeleny do útrob lesních skrýší. Naše pážata však dnes ráno nechává klidnými…. Unaveni včerejším tažením na Kótu 1602 v lůnech svých pelíšků nechce se nechati utéci sen, ve kterém doznívá rozehraná bitva o srdce kněžen a knížat… Avšak i přes všechna nechtění byla pážata chca nechca paprsky ranního žluťáska (čti: slunce :-)) donucena otevříti klapky svých kukadel, a ranní hygienou, debordelizací životního prostoru a zašlapáním všech nepotřebných věcí do kufru, začít chystat svoji schránku na příjem vynikajících pochutin. Snídaně ve formě perníkočokoládové křehké a nadýchané staré dámy (čti. bábovky 🙂 ) nastartovala rej dopoledních radovánek.
Příprava výzbroje a cvičiště pro výcvik pážecích záloh byla otázkou drobné časové nuance, avšak bez pomoci vrchnosti jsme se neobešli. Dílny zažehli ohně ve výhních, švadlenky roztočili kola svých ručních strojků a dali jsme se do díla. Podle instrukcí z Krakonošovy výzvědné skupiny, která nám, podávájíce denně nové zprávy a úkoly, diriguje žití, byla na programu výroba kapsiček na drahokamy z Krakonošova pokladu. Pážata, nedbaje pokynů chův, smáčela svá hnátstva v čisté vodě mořského příboje bazénového typu, objevšív balonky v příslušenství učitelníků jala se je plniti vodou a vzduchem a vytvářet roztodivná raketová alotria pro pobavení své i svého okolí.
Čas plyne jako voda, schránky na drahokamy urobeny a pážecí rodinka vyzvána k hostině kručením břicha principálova jest :-). Neznám páže, které by odmítlo červený zázrak s pokrouceninami (čti: rajskou s vrtulemi :-)) A tak se hodovalo a krmě ubývalo…. V tomto dni odpočinku se přesto našel nový cíl pro šik vojsk, který nezná únavy a strachu z neznámého. Bylo jím pážecí tělotrapiště (čti: dětské hřiště :-)) nacházející se na vyvýšenině v městě Peci, pod Kótou 1602… Povozy ve zdejší krajině nejsou nikterak oslnivě přesné ale i přesto byl zvolen zrychlený přesun na zastávku, kde zjistíc, že povoz píchl na žebřiňáku loukoťák a nepřikvačí, zahájena byla spotřeba zásob houskoví ku prospěchu těla, ducha ale hlavně šíje sira Nepromluvína. A hurá, odjezd!! Povoz kováře Arrivy, přikvačivě se drkotajíc, nasměroval naši výpravu k cíli. Těla znavená pochody, vzala za vděk možnost zapojit i jiné svaly než nožní a unikátní tělotrapičské konstrukce byly využity do poslední minuty. Nechyběl ani mozkový cvik, kdy měl každý po vyslechnutí tajemství zajištěnou odměnu v podobě zmrzlého tvarohu na tyčce :-). A někteří ochutnávali nejenom ústy, ale i nosem, tvářemi a možná vám nechali i vzorek na tričku 🙂 tak moc na Vás myslí 🙂
Odchod, odjezd, nakloněná rovina výšlapu, plíce principálovy v závěsu, toť již denní rutina života smečky…. Hlavně však těšení se na večeři….!!! To byl motor, pohánějící vojska ku horské domovině. Krupicová kaše pážata z 95,6% naprosto uchvátila, avšak chrabrý Jan a spanilá Barborka se nenechali uchlácholit a rajčatovým zázrakem od oběda se parádně nafutrovali.
Čas odpočinku ve vlnách bazénového příboje vyplněn byl různými skopičinami. Pak ovšem přišel zvěd z úžasnou zprávou. V tratolišti zeleného marastu, šiškoví a mechoví za Boudou v lesejku směrem k Trautenberkovu obydlí, zaslechnuvše byla sojka a drahé kamení lemovalo cestu k ní. Chrabří rytíři se okamžitě nechali obléci do zbroje, nasadíc kapsičky na drahé kamení, vyrazili s vrchností dostát svému přívětku chrabří! Cesta byla opravdu lemována drahými kameny, poklad byl opravdu nalezen a jistý krok zmizel jen z bot pár spanilých slečinek…. Sojka byla nalezena, avšak spící Trautenberk probuzen…. Byl zahájen masivní ústup s vidinou brzkého návratu a jasného cíle. Dobýt Trautenberkův hrad, osvobodit sojku a přivítat vzácnou návštěvu…. Avšak nepředbíhejme událostem, když zítřek je teprve před námi…
Drahokamy rozděleny, Spinkáčci ponožkoví, vybavení očkama a jazykem, přituleni a tak bylo opět navýsost jasné, jak to zase dnes dopadne.
Stejně, jako včera, jako předevčírem, jako vloni, jako jindy….. I když ne tak docela. Spojení s Chocní úspěšně navázáno a přes vesmírné dalekonosy pozdravení od Zlaťouše přijato bylo. Nalezené instrukce od Krakonošových zvědů rozkódovány a přečteny v plén, pošťáčtí holubi svojí prací opět nezklamali, slzičky stesku potočního utřeny, pohádky, potulení a jako vždy odebrání se do krajin snů a přání, splněných i nevyřčených….
Přejeme i do krajin buclatých a srdíčkových krásné sny a zítra načtenou!!