Hola hola z hor do podhůří holoto!!!
Tak dnes naposledy….. Končí vojny, končí hradní a zámecké radovánky a šeď padne v záda nadcházejícím dnům….
Avšak život v pážecích komnatách neutuchá ani dnes, kdy teplotní slunobití kradlo stínu chlad a příboje bazénohrátek přímo lákali ku plavčíkování…. Ranní troubení budíčku na kohoutí polnici neprobudilo ani ty nejčasnější ranní ptáčata, a tak mohla vrchnost dnes poprvé drobně pospat… Ale ta pohádka netrvala dlouho…Už od večera na Boudě vládlo velké napětí. Dnes se očekávalo poslední tažení k Trautenberkovu hradu na záchranu opeřence modropérnatého…. V depeši, kterou večer dovalili horští zvědi stálo, jak celý dnešní šik podrobit přípravě, aby se vše povedlo na první dobrou… Než však bylo možno splnit návod, bylo potřeba připravit tu nejlepší výstroj na cestu poslední… Na tričkách přistáli postupně válečné barvy, poté znak švadrony, avšak nebylo to zadarmo. Pážecí potěr si musel svoji zbroj poznati a prostříti mistru tiskaři na tiskařský stůl. A protože máme spoustu stejně velkých pulců, a v Pepcu měli pážecí zbroj zřejmě v akci, nebylo to jednoduché a po oschnutí na paprscích slunečního kruhu zazněl hlas Krakonošova rohu. A tím bylo započato nového dobrodružství…
Skupina předsunutého průzkumu našla, již včera večer přes dalekonosy z Chocně avizovaný, nápoj neviditelnosti!! A po odříkání správného postupu použití lektvaru se principál uvolil, že se první napije a odnese tak svou znavenou kůži na trh osudu. A protože splnil vše podle zadání, stal se neviditelným…. A po něm i celá tlupa vysvoboditelů modropérkové uličnice (čti. sojky :-)) Zaveleno jest k postupu na Trátův hrad, kde jsme dostali přesně rozdané instrukce. Dva chrabří rytíři, kteří celé horské tažení nenechali nikoho na pochybách, kdo je zde na špici, se ujali záchranné mise. Výprava se přesunula do předsunutých pozic, vybavena šiškoidními úderníky (čti: šiškami :-)) a klackoidními šťoucháky (čti: klacky :-)) na pokrytí úprkného ústupu. Vše se náramně podařilo, skupina se bez bázně a hany vrátila do ležení v naprosto vznešené vítězné náladě i s modropéráčkem nad kebulkami. Oslavné písně nebraly konců ale to již pod rypáčky zavoněl kus dobrého žvanečku, čili bylo jasné, kam se oslavy přesunou…do hlubin a ploch porculánů, naplněných vynikající směsí chutí a vůní z polní kuchyně.
Po vítězném boji na stolním hřišti se skupina vydala k přesunu na startovní nástupiště dravé ohnivoparní saně (čti: parní vláček :-)), která naše pážata slupla do svých útrob, aby je vyplivla v blízkosti svého hnízda ve výšinách kopcovitého terénu v okolí Boudy zvouce se Kolínská a Husova…. Tam ďáblovy obrázky pořízeny byly a do údolí ke sletu zaveleno!!! Ohnivá saň nás vypustila naprosto čerstvé, nepošlapané, voňavé na kraj mozkokrutné pochodnice (čti: naučné stezky :-)). Ta pážata prověřila ve znalostech z tlachavého výcviku (čti: teorie :-)), kdy se ověřilo perfektní připravení na přechod do polní akademie k zvýšení znalostí v dovednostech žití….
A to už se den chýlí ke konci a blíží se ten nejkrásnější moment celé horské výpravy….příchod Krakonoše. A už je tady, už děkuje, chválí, povzbuzuje, odměňuje…. Je neuvěřitelné pozorovat očička malých pážat, jak hltají každičký pohyb rtů, těla ba i vlasů samotného Vládce…
Ještě dlouho se dívaly za Krakonošem do přicházejícího šera večerní mlhy…. Ani přicházející bouřka neodradila naše malé půlčíky k odebrání poštovních lístků, poslední potulení, zubní oplach a závrt do blahodárné peřinky snů a představ….
Zítra se těšíme na naše milované z domoviny a přivezeme spoustu zážitků, cizí výstroje a hlavně nás, Vašich slavných pážat v Eliščině lůně narozených (čti: z Hradce Králové :-)). Děkujeme za možnost být tu a těšit se s vámi z našich cest nahoru a dolů po úbočích hor za zvuku crčících potůčků, zpívajících ptáků a roztodivnými vůněmi provoněných luk.
Vaši všichni hrdinové!!!
Za úsvitu pátého odpoledne na nás nezapomeňte na nástupišti číslo 0 na jednom krásném nádraží!