Krásný čtvrteční večer tatínkové, maminky, kamarádi.
Dnes bylo poprvé opravu klidné ráno. Po včerejším celodenním výletě skoro všechny děti spaly až do 7:30 hod. Dokonce i paní Irenka musela po osmé hodině jít některé spáče budit. Po snídani jsme se pustili do výšlapu na náš oblíbený kopec k chatě Jana. Všechny děti kopec naposledy zdárně zdolaly, bez řečí a plní sil.
U Jany se děti posilnily jablíčkem a natrhaly si různé květiny, různých barev a vyzkoušely si, jak se kreslí přírodninami bez pastelek, voskovek, temperových či vodových barev. Skoro všechny si kresbu květinami vyzkoušely. Vymýšlely nové způsoby, opravdu se děti vyřádily. Ale výtvory, které nakreslily byly úžasné a jedinečné.
Jen co děti dokreslily už byl čas vyrazit zpátky na chatu na obídek. Vydali jsme se prozkoumat nový terén a dobře jsme udělali, protože jsme viděli Sněžku (nejvyšší horu v České republice, jak stále dětem připomínáme). Děti byly z výhledu překvapené a celé udivené.
K obědu jsme se nadlábli čočkovou polévkou, sekanou a bramborovou kaší. Po obědě byl dnes dlouhý odpočinek, protože jeden kamarád nám onemocněl a musel odpočívat, než si pro něj přijela maminka s tatínkem.
Po vynikající svačině, kdy se dětem dělaly boule až za ušima – koláče s borůvovou marmeládou, si děti na zahradě mohly hrát, u stolečku si vyráběly „antistresové“ míčky – plnily balónky moukou a kreslily na ně fixami.
A pak to propuklo. Jedn z posledních Človíčkových úkolů! Aby děti mohly odemknout Človíčkovu cestu odvahy, musely děti najít tři klíče stejné barvy, potom musely splnit řadu roztodivných úkolů (nasbírat kamínky, sestavit sluníčko, žebřík nebo kytičku atd.). A najednou byla cesta odemčena. Ve dvojicích seděti vydaly na průzkuma hledaly dvě věci – sladkost a něco, co nám zanechal sám Človíček – MEDAILE. Pro děti to nebylo snadné a medile zavěšené na stromech, které se cvrkaly přímo do nosu, nemohly skoro najít. Ale nakonec se vše podařilo a všichni malí pralidé získaly svou opravdovou Človíčkovu medaili.
Naneštěstí zážitků pro dnešek nebylo dost. Přišel se na nás podívat sám velký vládce hor – Krakonoš. Chvíli si povídal s dětmi, ale pak už zase pospíchal, aby mu v jeho revíru nikdo neškodil.
K večeři si děti, s naší pomocí, opekly buřty, ujídaly k tomu slané vdolky, no měli jsme se tu jako na hostině. Po večeři bylo ještě dostatek času na volnou hru a dovádění. Naposledy to stihl i pan pošťák s pohledy a děti se mohly jít vysprchovat s klidnějším srdíčkem, protože už některým se malinko začíná stýskat. Druhá polovina by tu ještě tak týden či dva zůstala.
Poslední pohádka, vyčistěné zoubky, zalehnout do pežin, dýchat čerstvý, horský vzduch a děti si už nechávají zdát krásné sny.
Děkujeme za důvěru, kterou jste do nás vložily, že jsme si mohly užít tento týden s nejbáječnější partou dětí a zažít spoustu legrace a prožít úžasné zážitky.
Dobrou noc a zítra již naviděnou – Monča, Janička a Kristýnka