Hola hoj všem pod hora!!
První den je úspěšně za námi!! A cože se to dnes vlastně dělo?? No to byli věci nevídané 🙂
Společně s Vámi jsme se rozloučili v podhůří a nasedli do korábu plechowého 🙂 Po ujetí několika (set :-D) kilometrů, (set proto, že jsme každou pátou minutu odpovídali dětem na otázku, jak je to ještě daleko??? 🙂 náš koráb dovalil ku svému cíli v Peci pod Sněhovou horou. Zde vylodivší se batolátka započala svůj přerod ve zralé předškoláky zrychleným přesunem, zpomalovaným častou otázkou „už budeme svačit (obědvat, pít, čůrat…? 🙂 “ směr kóta Milíře! Úmorně vláčející se družina, nevěříce svým očím při spatření krpálu k hradu milířskému, nechtěla se valně pohybovati. I přišla tedy na řadu obhlídka spižíren, nesouce si je pážata na zádech a odlehčení jejich obsahu, sbagrováním onoho 🙂 To bylo radosti 🙂 Funíce do kopce, nakonec všichni do posledního Řídi nalezli klid v plicních komůrkách vystoupáním až ku chatě a již natěšeni započali obhlídku svých komnat…
Výteční majitelé Hradu dovezli mláďatům batožinu až na hrad a tak na nás už zbylo pouhé rozhrabošení kufrů a tašek, hledajíce bačkory domácké, osušky a hygienu ku zubní a tělní očistě.… A to již voněla kuchyně a lákala nás ku obědnímu hodokvasu… Hrachová vyvřelina s kousky lávy (čti hráškový krém s křupavou houstičkouJ) a maso kuřecí v rozdrcené žemli byl s vynikajícím kartóflem balzám na duši a v žaludku… Nezbylo lautr nic… 🙂
Bylo potřeba svým údům dáti odpočinout, avšak to se podařilo jen hlavnímu náčelníkovi…. Pážata, jako když energií nakrmí, jala se prozkoumávati ostatní komnaty a zákoutí hradních chodeb ku velké radosti řídícího 🙂
Odpoledne nastal čas vydat se přivítat se s Krakonošem a obhlédnouti Modrý důl… Kráčeje deštivým lesem, došli jsme společně do Modrého dolu, kde již nevlídnost počasí velela schovati se ku jedné boudě, kde jsme v klidu, schovaní před deštěm a větrem, posvačili… Pak zaveleno k ústupu do tepla bylo, a zanedlouho už jsme se společně v suchu oddávali různým výtvarným a stavebním činnostem.
A večeře se přiblížila mílovými kroky…. Japonská sypanina s ptačím ořezem (čti rizoto s kuřecím) sypaná sýrem, nezůstala ani na jednom talíři (ani vedle talíře ). Jelikož jsme poslali do podhůří žádost o sluneční svit, bylo nám vyhověno a my mohli užívat radosti venkovních her v okolí hradu 🙂
Ulovili jsme žábu, čolky, mloky, skoro srnce, vylovili jsme drahokamy a roztodivné kameny, pohráli si s míči, talíři vzduchoplavnými, blinodivnofuky, a ve správný čas odebrali se zpět do komnat ku provedení očistné kůry a přesunu k pohádce. Krakonoš již netrpělivě čekal s pohádkou, ale ještě před ní jsme rozdali denní poštu. Slzičky proběhly nejen u dětí 🙂 Děkujeme 🙂
A teď už jen vyčurat, pomodlit a spát!!
Dobrou noc do podhradí 🙂
P.S. psáno s velkou únavou, omluvte případné hrubky 🙂 Pá