ŠKOLA V PŘÍRODĚ – 2. den

Hola hej dolu do podhůří!!

Den druhý je za námi a my pro vás máme malé ohlédnutí 🙂

Začalo to krásným prosluněným ránem, kdy sluneční svit pošimral pážata na víčkách a pošeptal vstávací zaklínadlo 🙂 V 6:30 už to na pážecích komnatách žilo a nesmělé ťápání po chodbách zvěstovalo začátek nového dne. Z pokoje řídícího se stále ozývalo hlasité řezání dříví, zřejmě příprava na chladné večery u krbu 😀 Nic nebránilo ranní očistě a pulírování zoubků a po zaznění budíčku z řídícího pokoje se osádka hradu vydala směrem ku komnatě plné dobrot. Stůl šwédský, prohýbajíce se pod tíhou krmě, vzat byl útokem a věřte, že nezbylo z pochutin ničehož nic…. Po ranních hodech dostala pážata za úkol uklidit komnaty a to byl mnohdy opravdu nadlidský (nadprinceznovský, nadprincátkový 🙂 ) úkol…. Vzali jsme hodnotící tabulku a vydali se na obhlídku…. Zde své vzpomínky raději přeruším bo se to nedá interpretovat…….:-))))))) Dopadli jak slovutní sedláci u Chlumce, ale jiskřičky naděje u některých slibují do pátku dobré naděje 🙂 Pokračujeme převlekem do vycházkového ošacení a hajdy na slunečný dopolední program… Rozcvička vedená nejčerstvější a nejohebnější paní učitelkou Babu I. byla pozdravem slunci, skvoucímu se na modré obloze. Dalším v pořadí byla bojovka „Po stopách Yettiho“! Otázky typu „Co to je Yetti? A kam šel?“ bylo nutno pečlivě zodpovídat, protože „Yetti z velícího pokoje“ již na své cestě v tu dobu přivazoval fáborky a maskoval do skrýší úkoly. Vše psáno vlastním drápem…. 🙂 Všichni zdárně všechny nástrahy zvládli a byli odměněni sladkou tečkou v podobě pokladu slovutného Krakonoše…..“ A kde je Yetti hmmm??“ 🙂

Herní krajina u drátovky na Sněžnou horu přivítala družinu po soutěžně-stopovacímu sestupu vřelým objetím. Po krátké svačince a povinnému záchodu jsme se již vrhli do víru herních prvků. S největší opatrností, bez jediného karambolu dostatečně vydovádění, odebrali jsme se opět na zpáteční cestu ku hradu milířskému… A zde jedna opravdová záhada… Když jsme se přiblížili na dohled ku hradu, najednou se nebe zatáhlo černými mračouny… s posledními pážaty, která vstoupila do hradních útrob se spustila průtrž mračen… ten Krakonoš nás má opravdu v merku!!!

A byl čas středojídelní (čti oběda 🙂 )… Polévka voněla celým hradem a naše bříška hrála melódie roztodivné, avšak ponejvíce hladové… Z vynikající květákové polívčičky nezbylo ani co by se do čajové lžičky vešlo a kurčacie maso s paprikou a al dente trubkami (čti kuřecí na paprice s těstovinami 🙂 ) si někteří gurmáni šli i třikrát dosypat do korýtka 🙂 A to je ku velké spokojenosti místní vládkyně kuchyně J. Pak relax a poobědní odpočinek, který trávíme různými činnostmi na pokojích, kreslíme si, povídáme si, koukáme na pohádky… a někteří filištínští využijí nepozornosti a mírného zaváhání generála, který neprozřetelně začal v kruhu pážecím v horizontální poloze přemýšleti dosti nahlas (vydával jakýsi přemýšlivý chrapot 🙂  ….prý… ale co si nepamatuje, to se nestalo.. 🙂 ) a oblepili jej celého samolepkami… Ponejvíce měl vylepšený gesicht a mnohé dívky usoudily, že i nehty je potřeba vylepšit…. No, nepoznal se…. 🙂

A to již nastalo odpolední tvoření, kdy pážata na svá bílá trika, vytažená z hlubin kufrů a tašek, začala zaznamenávati jejich pobyt v krajině Krakonošově a na mapy zakreslovat jednotlivé dny, ku památce na tento krásný čas stvořené. Pak na chvíli počasí se umoudřilo a pážata se jala posvačiti na čerstvém vzduchu, avšak mlžné opary sahaly až na zem, v mracích se chata utápěla a proto odchod do tepla hradu byl nejmoudřejším řešením. A protože déšť opět spustil a neustával, spustila se lavina her uvnitř hradu, někteří i vynikající průpravu k tomuto deštivému odpoledni měli a hru Prší zvouce briskně ovládali. Schovky všeho možného po chatě se snažili nacházeti a pomalu se všem čas odpolední blížil ku večerní stravě. Špenátové veselí (gnocchi se špenátem 🙂 ) na talíři mnohé strávníky zaskočilo, ale poprali se s tím a mnozí si i přidat byli….

Po večeři jsme se ještě na chvíli proběhli venku, počasí se ještě na chvíli umoudřilo, rozbili jsme pár místních kamenů, nalezli na břehu potůčku spoustu kočičího zlata a vydali se zpět na večerní hygienu, poštu a pohádku. Slzičky opět proběhly, ale jsme stateční a všechno zvládáme na výtečnou!! Myslíme na Vás, myslete Vy na nás 🙂

A teď už jenom vyčurat, pomodlit a spát 🙂  Dost dobrou!!! Muck 🙂

Vobrázky zase hír Tady 🙂