Hej hou z hor do údolí!!!
Den čtvrtý a předposlední je za námi…. Byl náročný a dlouhý, ale krásný a nezapomenutelný…. Nabízíme malé okýnko retrospektivní 🙂 Pojďte s námi do pohádky 🙂
Mračounky nebeské vítaly naše pážata v komnatách našeho hradu již pár minutek po rozbřesku a veliké očekávání z dnešního dne nenechalo nikoho dlouho lenošit… Snad jen generálský pokoj, otřásaje se řízným zvukem pily dvouruční, nebyl pro nikoho žádným překvapením 🙂 Od snídaně se linuly vůně kakaa a jiných dobrot, takže kartáčkový souboj v koupelnách byl úderný a rychlý. Jelikož máme vždy zbroj denní připravenu z večera, je pro všechny oblékání a strojení samo sebe otázkou pár vteřin… K snídani opět mnoho pochutin a výborného moku…
A zavaleno jest k odchodu, batožina se naplnila nezbytnou krmí na celodenní výlet a již vesele vykračujeme vstříc novým dobrodružstvím. Celá skupina dorazila ku drátovce na Sněžnou horu, kde zakoupené barevné pípací lístečky nám otevřeli cestu do mnohým z nás neznámého zážitku… Jízda drátovkou… Všichni dospěláci si pečlivě rozdělili partičku a započali jsme se naloďovat. Vše proběhlo bez zádrhelů, a tak jsme po pár minutách klidné, houpavé jízdy, dojeli až na nejvyšší horu naší domoviny… To bylo radosti (než jsme vylezli ven na vzduch… 🙂 ) Pečlivá příprava na zimu se osvědčila, bylo tam větrno a chladno…. Ale naše družina není z cukru a tak po procházce kolem vrcholu a snězení první svačinky jsme vyrazily zase radši do nížiny, užívat závětří lesa a přicházejících slunečních paprsků…
Přes Růžovou horu a Děčínskou boudu, kde nás zastihla druhá svačinka, jsme došli až na herní krajinu Pecka… a pecka to byla!! Pobyt zde začal vyprázdněním batožiny a naládováním obídku, který zbyl z ranního fasování. Dvě hodiny se pážata radovala z různých atrakcí a stále dokola vylézala a sjížděla skluzavkami, objevovala dřevěná zvířátka v nadživotní velikosti a prostě se jen měla… A sluníčko hřálo a my postupně zmenšovali vrstvy oblečení, až nám zase bylo dobře, lehce a skotačivě… 🙂
A protože čas se nachýlil, vyrazila grupa vstříci autobusu plechowému do Velké Úpy, ke kterému jsme došli cestou horských nosičů, prudkou, lesní a luční… Cestou jsme potkaly obyvatelky místních pastvin, místní ekobio hospodáře a poznali pár nových lesních a lučních květin a broučků… Nožičky bolely a ještě chvilku bolet budou, ale autobus jel bez zpoždění a pan majitel hradu byl tak ochotný, že si pro nás dolů pod kopec přijel a všechny (až na pár výjimek a jim patří velké uznání!!), odvezl na hrad milířský, kde jsme po nezbytné hygieně už vyčkali s pohádkou a v pyžámkách na večeři.
Gulášek s vynikajícím knedlíčkem zmizel v kuchyni mžikem oka, a plná bříška a úsměvy na tváři dala zvěstovati k poslednímu milému úkonu dnešního dne a to, užít si pořádnou pyžamovou párty!!
Hudba se rozezněla, tanec nepřestával a šampaňské teklo proudem… Někteří jedinci si přáli končit až ráno, že by jako nešli vůbec do hajan, avšak v nejlepším se má skončit, a tak po takové pařbě to dnešní usínání trvalo do 5ti minut….
Na hradu se rozhostilo ticho, já se s Vámi loučím, protože zítřejší den očekáváme příchod Krakonoše. Tak nám držte palce, aby přij(š)el…Ale to už si řeknete doma všichni spolu.
Zítra odpoledne nás očekávejte tam, kde jsme se spolu loučili 🙂 Přijedeme samostatnější, odvážnější a šťastní.
Dost dobrou 🙂