HoLaHéJ dolů do podhradí 🙂
Dnes to byl opravdu výživný den!!
Ještě než stačil kohout od hlušců (čti tetřev hlušec) zablekotat svou ranní písničku, ozývali se z různých částí milířského hradu podivné šeptavé zvuky.
Nebylo ani šest na orloji a milé dámy a pánové ve svých postýlkách(občas už i v cizích) byli jako na jehlách(na hrášcích, fazolích a jiných různých kulaťoulinkatějších maličkostech, které vadí v spaní :-)) A věděli proč:-)
Jeden jak druhý, jedna jak druhá, se již od rána sháněli po jídle….všichni se těšili na stoly švédského typu, prostřené ku obžerství těla(čti neshodí tu ani deko:)) a duše, která po noci prahne po uspokojení potřeb:-) A tak se hodovalo.
Po všem tom hodokvasu oznámen byl pochod zvaný okružní či otužní. Záleželo, jestli někdo zapadl do bílého po kolena(běžný jev), či nikoliv 🙂
Avšak díky připravenosti oděvního domácího zásobování jsme měli pážata oděna v nepromokavých hábitech a tak nějaké to zapadnutí na pochodu nevadilo. Naopak bylo zpestřením.
Po proklouzání se třetím kilometrem přišla zasloužená odměna dvounohých dospělců na Boudě v Obřím dole(viz foto :-)) a malých pážat drobným žvanečkem a pitivem.
Cesta nám pod prahnoucím sluncem s krásnými horskými výhledy rychle ubývala a tak se pážata neúnavně předháněla, kdože to bude na rukách Řídi viseti, pod nohy Šárinky se plésti či na bedrech malé Kačenky se houpati…
Nutno podotknouti, že jedna princezna dnes naše hrabství opustila, pro nečekané obtíže s bříškem. Myslíme na ní, posíláme pusinky a objetí a budeme se na ni těšit zase po uzdravení!! A přivezeme dárečky!! :-*
Po skluzu k drátovce(čti lanovce) vedoucí na kótu 1603(čti Sněžka), byl navržen, pro neustále se opakující dotazy typu: „kdy už bude oběd?, kdy už tam budeme?, kde je ta schovaná sojka?, můžu si sníst ty sušenky z batohu? – Ty máš v batohu sušenky?? 🙂 ústup z5 na náš hrad milířák…
A pro ještě lepší zážitek 🙂 cesta zvolena byla, jak už to na horách bývá, zkratkovitá. Delší a o to horší 🙂
Pážata a dýchavičný Říďa šinula se vzhůru krok-sun-krok a kolem nich poskakovali jako dva motýlci Šárinka s Kačenkou, notně obtěžkány v každé ruce několika malými dvounožci 🙂 Odměnou za zvládnutí zkratky jim byl drobný želatinový ehmmmm…mňamka, po kterém jsme naši dohledovou vzdálenost ku hradu zkrátili během chviličky.
A přišla chvíle obědní, chvíle radostná, kdy každý bol ustoupí, aby se mohl opět nečekaně objeviti, když máme nejvíce naspěch 🙂 A poté opět gaučing – disciplína oblíbená dvounohými dospělci, zíring na pohádking, malovací a kresební činnosti a jiné hrací a relaxační dovednosti…Nejvíce se otřásal pokoj zdravotníka…zřejmě se po obídku zamyslel v horizontální poloze 🙂
Avšak toto rozjímaní bylo přerušeno náhlým klepáním přítele datla….přinesl urgentní vzkaz, že sojka krakonošova jest schována kdesi v blízkosti sídla milířského…
Byl vyhlášen svačinový poplach, mužstvo se seřadilo před hradem kde bylo před hledáním sojky náležitě posilněno chlebem naším vezdejším s dietní šunkou(101% masa!!) a vyhlášen pátrací rozkaz psaný holí Krakonoše…
Po okolí hradním rozběhla se pážata, nastalo všobecné štrachání a prohledávání všeho možného(i nemožného) k nalezení ukryté sojky…
To se za urputného jásotu podařilo. Sojka byla zachráněna a slavnostně snesena i s klecí ku chatě. A jakmile jsme zjistili, že máme po této úspěšné akci volno, zahájili jsme super klouzačku na přilehlém svahu. A tak veselí a hraví jsme se vrátili do hradu, rozvěsit zvlhlé šosy nad topení, podkovy na sušáky a rukavic spousty na radiátory…
Přišlo večerní hodování, špagety….je možné, že Vám vzorky dovezou do hnízdeček 🙂
Den s nachýlil ku svému konci a tak už nám zbývalo jen předávání písemností ouředních, zadání úkolu na den další a shlédnutí Pohádek z Krakonošova.
Slzy jsou utřeny, schránky pážat omyty a do pyžámek převlečeny, deka pod bradu vytažena, tvaře pohlazeny a světla zhasnuta…
Brou všem do podhradí!!!!