Hola hej všem v údolí 🙂
Den uplynul a je čas na sčítání….a to doslova 🙂
Začalo to velmi odvážně….ticho hradních chodeb bylo narušeno již v 03:15(nehledejte shodu se stejnojmenným hororem, byť to tak opravdu znělo), nikomu se přesto z vyhřátých pelíšků moc nechtělo….Pážata však pověstný ranní hlad přesto donutil se připravit, odhygienovat a svým šmejděníčkem šmejděním napříč pokoji přimět vstát i pana Říďu 🙂 Rohlíčky vypečené, máslíčko utlučené, marmeládka s medíkem, šunčička (101% masa) a mnohé další pochutiny plnily břišní laločky našich pážat…člověk ani nevěří, že snídají děti :-))
Po ranním hodování byl vyhlášen nástup k odchodu na sestup do údolí… Naším úkolem dnes bylo hrát si a hledat poztrácené diamanty!! Avšak nebyla by to naše pážata, která by nevymyslela nějaký tunning 🙂 a tak si někteří jedinci vytůnili navzájem obličej v osobních šarvátkách ještě než družina stačila vyrazit 🙂 Ano, tak moc se těšili na dobývání hradu :-)) Nic již nebránilo odchodu k sestupu…
Při příchodu k drátovce (modří již vědí) družtvo 6+(čti všichni) obsadilo atrapy hradů, sklepních kójí stavěných vertikálně(čti skluzavek) a jiných mučidel hracích. A byl to boj lítý…trvajíc skoro celé dopolodne…
Ještě nutno podotknouti, že před započetím této bitevní vřavy jest krmě baťůžková byla, pod dozorem slaňujících strážců hor při nácviku osvobození pasažérů pozřených plechovoplastovou krabičkou na drátku pověšenou, zkrmena…holt plnost bříšek jest v tomto horském vzduchu časově velmi krátce ohraničená záležitost…
Po odbití 11té hodiny, vydala se družina stezkou naučnou hledati poztrácené kamínky, ku obohacení hradní pokladnice dosti pustošené nájezdy hladových kobylek 🙂 Pátrání stezkou neztezkou neslo kýžené úspěchy a každé z pážat si své diamantíky postupně střádalo v drobounkých dlaních, zimou dosti zkřehlých… A opět se ozval čas obědní, avšak tentokrát bylo potřeba ku hradu vystoupati z údolí a to se pážatům, po třech dnech lezení po všech čertech, ani trochu nezamlouvalo 🙁 Říďa šel však přikladem a i přes fakt, že jeho plíce za ním přisly až za dvacet minut po příchodu ku hradu, překonal své váhové indispozice a šel příkladem(čti: byl rád, že je rád :-))
Po návratu z mise jsme zasedli k obdelníkovému stolu a začali labužírovat krmi z dalekých končin, sklízenou z vodních ploch, doplněnou masíčkem ptáčků nelétajících zahradních(čti rýže s kuřecím). A byla to bašta náramná….nezbylo ani zrno 🙂
Již při obídku přepadávala zlá paní únava některé jedince(zdravotníka) a tak bylo zaveleno ku pelechům vchod…máme však mezi pážaty neúnavné vytrvalce a tak z odpočinku v tichu hradních chodeb nebylo nic…ale obrázků, skic a jiných van Goghovských úkazů na papírech malých umělců přibylo násobně 🙂
Přišel čas na odpolední zobanec. A protože se velmi osvědčilo svačinkovat na čerstvém vzduchu, který má prokazatelně pozitivní vliv na trávení :-), přišel přesun do venkovních zateplených hábitů a úprk za brány hradu. Posilněná chasa si vymohla dobrovolné máčení se sněhem, bahnem a travním barvivem na svahu při hrátkách na vlastnotělně vyrobené skluzavce 🙂
Notně znaveni(tedy alespoň někteří :-)) ukončili jsme Radovanovy radovánky sněžné odchodem na hrad, za notného brblání více odolných jedinců(kdyby někteří měli nudličku u nosu, omlouváme se :-)), kteří nechtěli opustiti tvrdě nabyté zkušenosti při svahování 🙂
Nastal čas vyrobiti si sáčky/váčky na diamantové radosti. Kdyby Vám doma Vaši synové a dcery tvrdili, že neumí šít, nevěřte jim ani slovo 🙂 A kdo měl hotovo, mohl začít budovat výtvory z cihliček Dánské nejmenované firmy, tržně nevýrazné 🙂
I přes všechna lákadla volného času bylo potřeba dodržet režim stravní a připravit se na večerní příkrm. Vynikající kartofle šmelcnuté v mixéru(čti kaše bramborová) a propečená stehýnka kuřecí, nikoliv žabí :-(, potěšila většinu(ne úplně všechny :-)) osazenstva. A pokud by snad někdo hladověl, mohl se dorazit třeba Indickým lístkovým nápojem(čti čajem :-))
Večerní pacifikace kufrových výbuchů(to zas bude arabský trh s oblečením až se vrátíme :-D) předeslala již standardní průběh večera a tak už nám zbývalo jen předávání písemností ouředních, zadání úkolu na den další a shlédnutí Pohádek z Krakonošova.
Slzy jsou utřeny, schránky pážat omyty a do pyžámek převlečeny, deka pod bradu vytažena, tváře pohlazeny a světla zhasnuta…
Brou všem do podhradí!!!!
Vobrázky zde jako obvykle 🙂