Škola v přírodě Milíře 2022 – 1. den :-)

AHOJ všem pozemšťanům dolů do nížin pod horou,

zdravíme všechny z výšin Krakonošova království Krkonoše zvouce…

Po odjezdu plechovou bedýnkou, po shlédnutí celuloidového filmu s pohádkou, dorazila naše výprava do cíle u pošty ve štatlu zvaného Pec pod Sněžkou.

Družina princezen a princů již potřebovala notně (naštěstí jen) na malou a tak byl nejvyšší čas vypraviti se po stezce stoupavé na Hrad, jenž nazýván jest Milíře.

Po 10 minutách!! chůze družině vyhládlo a tak jest bylo zaveleno ku spotřebě proviantu, v dobách maminkovských připraveného 🙂

Přestože se skupina snažila spotřebovati vše, podrobný dodatečným ohledáním strožočků po příchodu na Hrad bylo ještě spousty proviantu zabaveno do společné sluje chladné(čti lednice).

Cesta byla vhlká, místy zmrzlá, avšak frézaři z Krnapu se svými požírači sněhové nepříjemnosti, snažili se velmi dobře a cestu nám schůdnou připravili. A tak jsme konečně dorazili na Hrad…

Po roztřídění pážat do svých komnat a navezení všeho jejich harampádí, začalo drobné objevování obsahů batožiny a kufroviny. Po zjištění, že se v nich nachází přesně neurčené množství oblečenin neurčitého určení, po přezutí se do domácího obutí, přesunula se pážata do spotřebny poživatin(čti jídelny). Krmě byla výtečná a dostála své pověsti, kterou jest hradní kuchyně vyhlášena.

Následoval ležing, čučing na pohádking, malířské a kresební dovádění ale hlavně pokoj všem dospělcům dvounohým, nacházeje se v tuto chvíli na hradních chodbách…

Vyspivše se do růžova, pojali jsme podezření na hladovění a s potřebou uspokojení této potřeby, vydali se opět k talířkům z keramiky robených.

Pardubické zlato(čti Perníček), lístky květiny z dalekých zemí Indie(čti čaj) nabudili chasu k dalšímu pochodu k poznávání okolí hradu. Čekal nás Modrý důl…

Zahalen tajemstvím mraků, pokryt bílým bleee, nepřijal nás úplně vlídně, ba spíše smutně…. Pážata však s jásotem prozkoumávala neznámé bělmo, které nám v nížinách letos nebylo moc dopřáno. Nikdo z nich nenaříkal, tiše někteří bojovali s vlhkostí na podvozku, ale k žádné újmě na zdraví nedošlo 🙂 

Den s chýlil ku svému konci a tak už nám zbývalo jen obžerství večerní(čti večeře), předávání písemností ouředních, zadání úkolu na den další a shlédnutí Pohádek z Krakonošova.

Slzy jsou utřeny, schránky pážat omyty a do pyžámek převlečeny, deka pod bradu vytažena, tvaře pohlazeny a světla zhasnuta…

Brou všem do podhradí!!!!

Obrázky zde