4 den :-))))

HOOOJ všem pod horou!!
 
Přátelíčkové, to, co jsme dnes zažili a prožili a viděli, mnozí z Vás můžou nám jen závidět :-)
Pážecí grupa si dnes opět přispala....noční běsy neproběhly, ranní kuropění hluchouše lesního jsme zase prospali a tak se dnes vstávalo v poklidu....no v poklidu :-) Klid je totiž velmi relativní pojem v podání některých jedinců neunavitelného druhu :-)) Dnes poprvé jsme u snídaně již seděli připraveni na odchod. Všechna pážata dostala důvěru a švédské hodokvasné tabule mohli ochutnávat dle vlastní libosti...A že bylo opět co ochutnávat(viz foto :-))
Naše výprava měla dnes před sebou veliký úkol - celodenní výlet...a tak pážata dostala pokyn svá bříška naplnit po okraj :-)
Dotankovaní batůžků celodenním proviantem, příprava dálkohlasů(čti vysílaček), sluneční brýle a kompletní výstroj na výpravu kolem komína :-)
 
...a protože to bylo opravdu náročné a je práve 0:55, slibuji, že se zítra(dnes) polepším a dopíšu Vám to během dne :-)
 
brou do podhradí 
 
Tááák, a už zase budeme pokračovat:-)
Den se zdál býti jako obrázek, malovaný sluníčkem a drobnými mráčky, a tak skupina vyrazila na jim už známe modrodolské stoupání...Občas utroušené průpovídky ve smyslu..."...já to dnes nedám", "...mě bolí podvozek.."a po 2 minutách chůze postesky typu "..už tam budeme??", doplněné patřičným výrazem nadšení ;-)(které nás mimochodem provázeli asi dalších 18hodin :-D) dávali tušit velmi dobrou odolnost a připravenost mužstva, potažmo vytvořily prostor ku prověrce psychické odolnosti dvounožců dospělých(hommo sapiens pedagogicusensis...:-)
Dobrá nálada pážata neopouštěla zejména v lesních pasážích při klesání do Obřího dolu po sněhových chodníčcích a to zejména vzhledem k faktu, že někteří eskamotéři tuto cestu absolvovali na sedací části svých tělních schránek po nevhodné adhezi jejich trepek(čti: měli v kufru jiné, lepší boty, ale jaksi je celý týden přehlíželi :-)) kdy tato prověřovala dokonalou připravenost např. husího pochodu, získanou při procházkách kolem polní akademie Třebechov v podhorské vesničce zvouce se Hradec, darované jakési slečně na koni v hábitu, Elišce jí nazývaje... Nutno ještě podotknouti, že byla místa, kde i dvounožci z rodu H.S.Pedagogicusensis měli jisté setkání s ledovou pokrývkou....není to však nic, co by nás nepobavilo :-)  Tož se kluzným krokem celá kumpánie doplahočila na první tankovací záchytný bod, Boudu pod Sněžkou...to bylo radosti při obdržení kulaté, celofánem zabalené, povzbuzující kapsle(čti bonbonek z hroznového cukru, protože někteří již měli ranní proviant v bříšku spotřebován:-)) Dospělci uznali tento bod jako zřejmě poslední civilizovaný, LAMOU!, kávou, mlékem a strdím oplývající ostrov, a tak toho náležitě využili a dotankovali potřebný kofein s kombinací vitamínu "D" ze slunce(viz foto přemýslivšího zdravotníka vorvaňovitého typu na lehátku :-D). 
 
Zaveleno jest k odchodu, kontrola výstroje, dotažení tkaniček a příslib celé housky na vodopádech, které jsou přeci "za rohem", povzbudilo celou skupinu k nečekanému...počali stoupati dobrovloně po úpatí vysokohorského masívu cestou úzkou, místy přeskakovali horské potoky v šíři kozího skoku, místy kamenitou, kořenůprostou a místy sněhoprázdnou...
Nebylo místo, které by vytrvale nedráždilo jemné nervy ušlechtilých kantorů, kteří ve skrytu svého svědomí, přemlouvali se k vyšším výkonům, hlavně u zdravotníka... Vzhledem k faktu, že tudy šel naposledy před 80kilogramy a jeho paměť ani zčásti neudržela vzpomínky na tuto trasu, neměla pážata a ani on ponětí, co vše je ještě čeká. Po příchodu na kótu zvanou Důl Kovárna se mnozí již radovali a počali své provianty nahmatávat v torničkách...ale to ještě nebyl konec/bod návratu naší výpravy. Stále nás to (alespoň dle mapových podkladů enderportálu Mapy.cz) táhlo dál a hlavně výš... začínala se projevovat výšková nemoc... Zdravotníkovi plíce měli asi hodinu zpoždění a tak musela některá výkonná pážata táhnout a jiná zas tlačit :-) Když se začala obtížnost cesty dosti blížiti závodům Gladiator race, a protože v jednom místě nám protinožci ze sosusedního vojvodství Mieszka I. (čti Měška I. - zakladatele Polska okolo roku 960) dali jasný vzkaz, že dál už "nikt nie przejdzie" (čti nikdo neprojde), dostalo se tedy pážatům oznámení o zdolání cíle a zaveleno bylo ku spořádání nafasovaného proviantu. To bylo radosti a výskání, které se neslo do údolí z nadmořské výšky 1200m.n.m.  A ta panoramata... která tedy potěšila především dvounohé dospělce vzhledem k faktu uspokojování potřeb hladu u miminek....:-)
 
A bylo krásně... Slunce pražilo, ptáčkové zpívali a Krakonoš to vše jistil pohledem ze Sněžky!! Prokazatelně, protože ho všichni viděli!!
 
Abyste Vy, naše nejmilejší a nejočekávanější bytosti na které se těšíme již od pondělí ráno, měli kompletní fotografickou dokumentaci, vydal se "Říďa" nafotiti Vám cíl naší výpravy, Vodopády Rudného potoka! Avšak po zjištění, že jsou ještě hluboko pod sněhovým masívem a při složitosti cesty k nim byl rád, že se vrátil celý a ne jako sněhová koule, lovená Horskou službou někde v údolí...:-)  
Jest dopapáno, drobečky zanechány mravenečkům a ptačí havěti, sestupným krokem místy kluzného typu ukrajováno je pomalu metrů naší z cesty... Pitný režim na Kovárně doplněn(tatínkové nechť si odmyslí slavný song Tří sester - pili jsme vodu :-)) a cvikem dokonale zvládnut kluzný styl sestupu dopravil výpravu opět ku Boudě v Obřím dole, kterému předcházel při dotyku podrážek našich obutí s asfaltvou části této zeměkoule(čti po příchodu na normální cestu :-)) mohutný řev, dokazujícíc nám všem odvážnost a radost z prožité cesty necesty.
 
Cesta tmavá, udržovná, vlnivše se kroutící, přivedla naše jinochy a jinošky přes Boudu v Obřím dole(kde bylo opět, jako rána jistoty, dotankováno kofeinové palivo u dospělců :-)) až ku našemu dalšímu cíli, juniorskému zařízení s právem bavícím(čti dětskému hřiště:-)) Avšak již málo sil zbývalo k focení, čili tuto etapu jsme nevědomky nepříliš dobře zmapovali...
Pro našince cuc na klacku(čti nanuk) byl připraven, žlutý ovoce podlouhlého tvaru(čti banán) zbývavše v příručním zavazadle doraženo bylo a při pohledu na prodlužující se odpolední stíny usouzeno, že vrchol dne se již nezadržitelně blíží... u zdravotníka představa výstupu ku hradu Milířskému sice vyvolávala něpěkná věc, a tak, vidě mladé odhodlance a pustivše do kroku ráznou muziku(Songs by Míša Růžičková feat Štístko a Poupěnka feat Smejko a Tanculienka... :-))) dodal si poslední zbytky odvahy a obtancováván drobotí, vydal se s radostným výrazem :-))) na poslední stoupák tohoto dne... Heslo bylo: "Knedlíky!!!" 
Není větší radosti, než když Vám k večeři nachystají na horách plněné borůvkové knedlíky... Ta představa totiž poháněla celý mančaft každou minutu dnešního dne... A byla to hostina veliká... Jediné místečko v bříškách nezůstalo prázdné a u některých jedinců z řad drobotiny! jsme pojali podezření, že těch žaludků snad mají několik... Radost z vysněné večeře vystřídala ještě větší, když jsme po večerní hygieně, rozdání posledních ouředních listin nažhavili dráty repráků a spustili taneční rej a kreace, kdy nás ku večernímu řádění přijeli ještě podpořit i naše ostatní kolegyně z týmu podhorních tet:-) Šampíčko teklo proudem, taneční kreace střídala jednu za druhou a songů z Jůtubu bylo nepočítaně :-)
 
Ale každá radost jednou skončí a tak i ta naše předposlední byla řádně ukončena, abychom si náhodou nepohoršili reputaci u Krakonoše naším vyřváváním a jančením do božího ticha lesů a strání na dohled od Sněhové krasavice...
 
A tak už jen srovnat botičky, vyčistit ty naše noty na buben a hajdy na kutě... Zítra přeci už jedeme domů!!!!
 
Dost dobrou noc!!
 
 
Nebylo místo, které by vytrvale nedráždilo jemné nervy ušlechtilých kantorů, kteří ve skrytu svého svědomí, přemlouvali se k vyšším výkonům, hlavně u zdravotníka...vzhledem k faktu, že tudy šel naposledy před 80kilogramy a jeho paměť ani zčásti neudržela vzpomínky na tuto trasu, neměla pážata ani ponětí, co vše je ještě čeká. Po příchodu na kótu zvanou Důl Kovárna se mnozí již radovali a počali své provianty nahmatávat v torničkách...ale to ještě nebyl konec/bod návratu naší výpravy. Stále nás to(alespoň dle mapových podkladů enderportálu Mapy.cz) táhlo dál a hlavně výš... začinala se projevovat výšková nemoc...Zdravotníkovi plíce měli asi hodinu zpoždění a tak musela některá výkonná pážata táhnout a jiná zas tlačit :-) Protože se obtížnost cesty dosti blížila závodům Gladiator race, a protože v jednom místě nám protinožci ze sosusedního vojvodství Mieszka I. (čti Měška I. - zakladatele Polska okolo roku 960) dali jasný vzkaz, že dál už nikt nie przejdzie (čti nikdo neprojde), dostalo se´ tedy pážatům oznámení o zdolání cíle a zaveleno jest ku spořádání nafasovaného proviantu. To bylo radosti a výskání, které se neslo do údolí z nadmořské výšky 1200m.n.m. A ta panoramata...která teda potěšila především dvounohé dospělce, vzhledem k faktu uspokojování potřeb hladu u miminek....
a bylo krásně...Slunce pražilo, ptáčkové zpívali a Krakonoš to vše jistil pohledem ze Sněžky!! Prokazatelně, protože ho všichni viděli!!
 
Aby jste Vy, naši nejmilejší a nejočekávanější bytosti, na které se těšíme již od pondělí ráno, měli kompletní fotografickou dokumentaci, vydal se "říďa" nafotiti Vám cíl naší výpravy, Vodopády Rudného potoka! Avšak po zjištění, že jsou ještě hluboko pod sněhovým masívem, a při složitosti cesty k nim byl rád, že se vrátil celý a ne jako sněhová koule, lovená Horskou službou někde v údolí...:-)  
Jest dopapáno, drobečky zanechány mravenečkům a ptačí havěti, a sestupným krokem místy kluzného typu, ukrajováno jest metrů naší cesty...Pitný režim na Kovárně doplněn(tatínkové nechť si odmyslí slavný song Tří sester - pili jsme vodu :-))
                        Vobrázky zde