Hola hola do nížiny!!
Máme tu třetí den a tím polovinu zájezdu za námi 🙂
Den začíná pošmournem a bubnováním kapek na střechy hradu, ale pážata nijak nelení a v 6:00 už začínají cvrlikat po komnatách…Nijak to nemění zaběhlé rituály, a protože už jsou to samostatné jednotky, odehrává se koupelnová bitva s kartáčkem napříč všemi místnostmi…Předstartovní příprava na snídani je za námi, snídaně šwédského typu opět úspěšná a je čas chystat se na první dopolední prověrku technicko-stavitelských dovedností inženýrů tříbarevných 🙂
Ranní cvičení si dnes na svá bedra vzala naše dvojice T+T a protože počasí se na nás dnes mračilo a zima ještě cenila zuby, musela pážata více rozpohybovat svá těla než obvykle (a také více prohrabati svoji bagáž, aby nalezla teplé oblečení a termodoplňky). Po pohybové taškařici se cela grupa vydala ku planině kůrovcem zpustošené a zadání znělo: „ Skřítkové, tesaři, vylezte z mechu, postavte domeček a k němu střechu“. Jako když do vrabců střelí, rozutekla se pážata po okolí a začala tvořiti. Krasodivné stavby a staveníčka, bunkříky a sklípky a to dokonce i s novými nájemníky typu žížala, červík kůroveček, nosatec a slimák vyrůstaly jako houby po dešti…. A pro Vás jsme je zvěčnili v galerii… Při návratu děti nalézaly u cesty různé roztodivné dárečky, z Krakonošovy kapsy vytroušené… Drobnosti udělaly dětem velkou radost ale asi největší paní učitelce Babu I. 🙂
Po návratu na základnu už se celým hradem linula vůně středokrmě (oběda 🙂 ) Pumpkinová polévka a lítací masíčko se zeleninkou a výborným sosíkem, to vše v bílé hradbě čínských zrníček (čti kuřecí směs s rýží 🙂 ) nás všechny plně uspokojila a tak jsme si zasloužili krátký relax…klasika pohádky, obrázky, kartičky, a celochalupový bugr…. To jest kolorit všedních dnů na našem hradu milířském 🙂
Odpolední čas započala hradní sebranka strojením do brnění proti zimě a polnice hlasem ředitelským zavelela ku odchodu na obhlídku širšího okolí hradu. Na cestách jsme poznávali krásy Modrého dolu, poté jsme potůčkovou stezkou podél žluté značky sestoupili do Obřího dolu a dali si výtečnou svačinku, někteří i dvě 🙂 Podél Úpy sestupovala skupina až k drátovce pod Sněžnou horou, kde jsme s údivem pozorovali pohybující se budky, které na drátku nad našimi hlavami, naplněné lidmi, mizely v kopci a prázdné se zase vracely…. „To maj ale silný navijáky….“ Prohlásil jakýsi inženýr 🙂 A protože pážata šlapala bez diskusí a vymrzování, byla odměněna sladkou tečkou a volnou hrou v herním koutku….
Ale to se již čas odpoledních radovánek nachýlil ku svému konci a byl čas se odebrati ku hradu na krmení dravé zvěře…. A protože jsme do poslední chvíle netušili, co bude k večeři, bylo veliké očekávání hnacím motorem mnohých malečků a malenek. Po důkladném odstrojení a hygieně praciček až do oblasti loktů 🙂 jsme se tu novinu dozvěděli 🙂 Tkaničky al dente s rajčaty a mletinou 🙂 (čti špagety bolognese 🙂 ) Myslím si, že někteří Vám přivezou vzorek až domů 🙂
Tikot hodin nám neúprosně odtikával den a tak přišla na řadu už jen naše známá večerní chvilka poezie, dnes tedy opravdu slzičkami výživná… Holt se opět potvrzuje pravidlo třetího, a tedy zlomového dne…
Teď už ale družina a celý hrad tiše oddychuje, já dopíši tyto řádky a s chlapáckým zívnutím upadnu též do deliria, protože nás zítra čeká úkol nejvyšší a to Sněžná hora…. Držte nám palce, budem to potřebovat…
Brou z hradních komnat všem!!!